Stoupám ke dnu oslepen tmou,
spálenej na prach vlastní touhou,
vždycky jsem chtěl,měl vize,
našel jsem východisko,ted to jsou mříže,
uvezněn sám v sobě,
zasekán v týhle zkurvený době,
každá jiskra, totiž jednou vyhasne,
snaha odejde , nic se nestane,
věříval jsem,že to bude lepší,
teď jsou ty propasti větší a větší,
lávka přes ně je menší a mizí,
jako kdybys vzal do ruky zmizík.
Hodnocení:0 (celkem: 0, počet hlasujících: 1)
Zobrazeno 10x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Něco zapomenutého. Ani se nedivím.
Tmou x touhou - rýmuje se to? Já vidím stejnou koncovku...ale to je tak vše.
Rytmus jsem ztratil brzo. Skoro hned.
Dál radši ani nerozebírám. Stejně asi nebudeš číst...
Když pominu samotnou formu "básně". Jsou nějaká základní pravidla pro každý text.
Za čárkou mezera. Chybí ti háčky...
Absurdno | Dreamer | Šedočerná | Podzim | Řízený let