V době, kdy jsem tenhle text psal, jsem jistě nesmiřitelně a beznadějně bojoval s představou, že je důležité jak autor něco myslel.
Nemůžu říct, jestli ten posun byl správný nebo ne.
Dnes mi ale větší smysl dává pojetí, že text je samonosný. Tedy než úmysl autora je důležitější, volnost výkladu. Tedy co si čtenář od čtenáře pod tím či oním představí.
Jestli tě to ale zajímá, už nevím co jsem tím tenkrát myslel, ale bylo to možná něco jako
vztahové pojetí, kramflek-žena, ublíženost...
obecně je to něco zástupného, mnohoznačného. Kramflek jako symbol, jakési nedořeknutí, nástin.
A jak potom výše: asi jsem pokládal za důležité něco v textu vyzkoušet.
Variace v zelené | Ty komplimenty | 22 | Báseň za větší platy | Někdy, určitě třeba