Víra

něco o víře, i když jen krátce


Autor: HaZet , 5.1.2010, Básně

  

Víra

Vidím kračejíc jí ulicí,
oděná jak její Pán chtěl,
ne jak lidem by se zalíbila,
v šat, co v očích by se skvěl.

Spoléhá plně na Pána svého,
stejně jak motýl věří křídlům svým,
co vynesou ho vzhůru,
nebo ke květům plným.

Vrkoče vlasů kolem ramen jí padají,
je krásná jak lilie,
však pevnější než mnozí,
plno smíru, klidu v očích je.

Vchází do spousty srdcí,
mlčí, nedonutíš ji už k odchodu,
nemá co by tajila,
ve tváři má svobodu.

Nejprve tiše Ti nabízí sebe sama,
nakonec promluví, kolena se třesou,
nevíš kam ruce dát,
vždyť víme co srdce naše nesou.

Jak je věrná, plna síly, jistoty!
Dotkni se ramene,
nebo jen lemu jejích šatů,
najednou budeš prost všech hrůz a strachů.

Otevři dveře srdce svého.
Usaď ji a pozvi i s ní naději,
lásku pravou,
co jinde ti nedají.

Promění ti srdce, však neboj se jich!
Tvé kroky nebudou jen jako ozvěna,
půjdeš, když tiše se stmívá,
ty v plné záři – jaká to změna!

Hodnocení: 5
(celkem: 5, počet hlasujících: 1)

Zobrazeno 17x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>