Realita je snad jen víčkem do vesmíru,
povídá mi o obalech z lipidů,
atomovém jádru,
od všeho se snaží najít míru
a já s ní, vždyť za to vděčím škole...
Že nemoci vzniknou z těla virů
a na slunečním kotouči
věčně hoří plyny,
že na zemi, ne v pekle najdem síru,
čím více nahoře, tím více jsme dole.
Tak proč pak je okamžik, kdy cítím slabost?
I nejtvrdší kámen se začne třást,
potem jsou slzy,
slzami tisíců láska až na kost
prokřehlá a nekonečné pole...
Hodnocení:5 (celkem: 10, počet hlasujících: 2)
Zobrazeno 22x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Petrov | Nikdo, jen ty | Milenka | Tabu | Trochu o rezignaci