Přečetl jsem si komentáře napřed (i když to většinou nedělám), a me2d to řekl za mne; malý rozdíl mezi námi je možná v tom, že já v obsahu přece jen trochu plavu s hlavou nad hladinou, jen nevím, jestli jsou to prsa, nebo znak.
Tvoje báseň mi přijdejako sbírka naštvaných hesel, dávajících dohromady naštvaný celek. Něco jako když se probudím ráno po opici, s hrůzou si uvědomím, co jsem vyváděl a s ještě větší hrůzou se ujišťuju, že i tak si pamatuju jen necelou polovinu. A zbývá naštvání sám na sebe a zpytování svědomí.
když k tomu připojíš ještě bolest, pak nejsi daleko od pravdy... všechno je to, co kdyby a ještě a jinak a proč a snaha změnit a odčinit něco, co je tak, jak mělo být, ale člověk to prostě nechce připustit a nedá si říct...
Možná, že ani přesně nevíš, co je to a jak se pozná surrealizmus... ale to je to, co se ti tady docela povidlo. Lapidárně řečeno obrazy, kde kontury deformují a poopravují kresbu. Do obsahu jsem v podstatě neproniknul, ale líbí se mi forma
Poslední výkřik | ERROR | Až jednou zase půjdeš kolem všedních dní | Sonet pro mámu | Zrádná je víra