Poslouchej... Já se na věk ohlížet nebudu. Protože pokud se chceš někam posunout, tak Ti podle mě může pomoct leda kritika (a všichni máme kam se posouvat). Když jsem psala v Tvém věku, byla chyba asi právě v tom, že mě nikdo neupozornil na chyby.
Takže... řeknu Ti jen jednu jedinou věc, která posunula mě, když jí jeden kamarád, kterej navíc poezii vůbec nerozumí jen tak utrousil mezi řečí, což dodnes považuju za mimořádný štěstí.
Netvoř gramatické rýmy. Gramatický rým je, když se Ti rýmujou dvě slova stejné mluvnické kategorie, to znamená, že se Ti rýmujou slova v úplně stejném pádu, nebo třeba osobě. Tady to je např.: "pevná-levná", "propustit-dopustit" atd. Když se toho pokusíš zbavit, dá Ti to hroznou práci a možná radši začneš psát aspoň na čas nerýmovaně.
Jediný co ti můžu zaručit je, že pak v Tvém textu bude ještě něco trochu víc, než emoce, bude tam práce s jazykem, což je vlastně... umění. A umění hledá krásu. Takže i něco z té krásy Ti tam třeba ještě přikape.
Jinak piš dál a přeju spoustu inspirace všude možně
Luisa.
Vězení duše mé... |