jsem znuděnej
nevím co bych
další povzdych
já, ten hřebec zpěněnej!
jsem sám v pokoji
uvadlá kytka
ve vzduchu výtka
kdo mi rány zahojí
z pokoje utíkám
v kuchyni drobky
jak z výbuchu sopky
s rohlíkem se potýkám
ložnice náš kostel
touha visí u stropu
svojí nahotu
vrhám na rozválenou postel
v hlavě mi praská
třu se o peřinu
tak asi vteřinu
pode mnou to mlaská
utekla překotně
cítila se nečistá
stranila se toho místa
já udělal bych jí to ochotně
místo toho závratě
v prsou prasklý míč
v rozkroku chtíč
připálený hrnec na plotně
náhlé poznání
v hlavě jasně
poesie básně
stydlivé její přirození
vůni naší ložnice
mou touhu k ukojení
tobě osvícení
posílám po pramenité vodě
naděje mé pochyby zahání
vítám tě v mém náručí
v něm snad tělo tvé teď se rozpučí
čímpak to zavání?
větývkou cypresse
pramenitou vodou
si jí meje, tu svou stydlivou
je konec hnusný deprese
Autor zakázal hodnocení tohoto díla.
Zatím žádné komentáře
Postrach tramvajových vagónů | Zkažený ráno | Dobrovolnost slavíků | Ta nejkrásnější z krásných hvězd | Tebe ale slyším