jsem znuděnej
nevím co bych
další povzdych
já, ten hřebec zpěněnej!

jsem sám v pokoji
uvadlá kytka
ve vzduchu výtka
kdo mi rány zahojí

z pokoje utíkám
v kuchyni drobky
jak z výbuchu sopky
s rohlíkem se potýkám

ložnice náš kostel
touha visí u stropu
svojí nahotu
vrhám na rozválenou postel

v hlavě mi praská
třu se o peřinu
tak asi vteřinu
pode mnou to mlaská

utekla překotně
cítila se nečistá
stranila se toho místa
já udělal bych jí to ochotně

místo toho závratě
v prsou prasklý míč
v rozkroku chtíč
připálený hrnec na plotně

náhlé poznání
v hlavě jasně
poesie básně
stydlivé její přirození

vůni naší ložnice
mou touhu k ukojení
tobě osvícení
posílám po pramenité vodě

naděje mé pochyby zahání
vítám tě v mém náručí
v něm snad tělo tvé teď se rozpučí
čímpak to zavání?

větývkou cypresse
pramenitou vodou
si jí meje, tu svou stydlivou
je konec hnusný deprese