I.
Sedával jsem ve svém pokoji a čekal na myšlenku, jež mi napoví, o čem příští věta být má. Nebyl jsem vzdělaný, často nechápal jsem jejich význam. Pero pak myšlenku změnilo v inkoust a papír, jemuž vděčím za paměť, stal se úrodnou půdou.
II.
Obrazy, které zachycoval jsem, byly spíše abstraktním uměním - pocity promarněného času a ztracené víry v dokonalost činu, nic neříkající bezfantazijním a prostoduchým stvořením.
III.
Některé cizí myšlenky bral jsem za své. Co desítky hlav po staletí tvořily, já bezostyšně ukradl jsem pro své dílo. Zloděj století!
Zatím žádné hodnocení
Zobrazeno 3x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
O CESTÁCH NA ZÁPAD | KONEČNĚ SVOJI | MÁ BOLEST | ÚTĚK | NAROZENI V NEDĚLI