ONA

Sbírka: Procitnutí


Autor: Martin Oliva, 23.3.2003, Básně

  

Poznal jsem, že ji
vážně potřebuji k životu i ke smrti.
Neměl bych se pro co trápit,
pro co žít,
za chladných nocí ke komu se vrátit.

Je můj alkohol, který musím pít,
ani nevíte, jak často jsem si přál,
když byl jsem sám,
abych se jí dotýkal.
Jak moc zaslechnout jsem chtěl
to sladké: "možná",
hlasem, jenž se chvěl,
z toho, že pozná,
čeho milující člověk schopen je.

I duha, vždy když vidím ji,
se před ní pokloní,
ohne svůj hřbet až z nebe,
protože není dost hezká, aby mohly stát vedle sebe.
Ano, i Hemingway si raději život vzal,
nikdy by totiž nenapsal
tak úchvatný příběh, jaké já
s ní zažívám.

Leckdo závidí jí její jemné ruce,
jež dovedou pohladit jemněji,
než závoje, utkané z paprsků slunce.
O hlasu raději mluvit nebudu,
Nevím k jakému přirovnal bych ho nástroji.
Jedině snad - když mlčí
a na mě se dívá,
vyčtu z jejích očí,
co jazyk přede mnou skrývá.

Narodit se dříve, jistě by se stala
řeckou bohyní.
Nechápu, jak mohli uctívat krásu těla i ducha,
když neznali ji.

Zobrazeno 13x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>