Vždy tu se mnou byla, vždycky jsi mi poradila.
Natáhnu ruku znova, ale ty mizíš.
Rozplýváš se před očima,
srdce se svíjí v tajemném tanci bolesti a neštěstí,
ne, není to tvá vina.
Nemůžu dýchat, svírá mě nicota.
Nic necítím, nevnímám a jen vzpomínám.
To jediné, co mohu.
Vidím stříbrnou duhu, chci odejít.
Nesmím, prý ještě můžu lásku mít.
Přesto nedrž mě tu, chci za tebou jít
ze světa se zprovodit.
Pro lásku, která nesmrtelnou zůstane,
Překoná ctihodného Domine.
Ve spleti citů brodím se,
Zapomínám kým jsem,
Kam a proč jsem chtěla jít.
Z nohou už ztrácím cit – konečně padám.
Do hlubin věčností,
V tvém náručí, se sílou mocnosti.
Nedýchám a nevidím – je to sen?
Ne? To už konečně s tebou jsem?
Tvá přítomnost mrazí jako horká čokoláda.
Hltavě vpíjím tvou existenci.
Neukojitelný chtíč – povolený hřích.
Bledá modř - symbol zatracení
a věčného štěstí.
Můj anděli.
A zase se rozplýváš…
Zase onen krutý sen..
Je to už dlouho, co vzala si ji zem.
Tak neotálej, už si mě vem!
Do té doby přáním bude mi myšlenka vrtat hlavou -
Změnit se v mlhu bílou,
Zůstat už navěky s moji drahou vílou.
A tak tu žiju – přežívám.
Zpět radši se nedívám.
Někdy se mnou v duchu promlouvá,
Dech její se však nevzdouvá.
A já musím čekat.
Dech se chvěje,
srdce se tají,
zřejmě se to nezahojí.
Kdy uslyším znovu ten pokojný hlas?
Vše prý správí jenom čas...
Pocit prázdnoty náhle ustává,
už nedrtí mě samota.
Že čekat musíme, i sama vím,
A tak čekám, doufám – věřím,
Že jednou stanu se mlhou bílou,
A konečně budu navždy s mojí vílou.
Hodnocení:4 (celkem: 8, počet hlasujících: 2)
Zobrazeno 12x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Ačkoli jsou tam některý věci možná dost zajímavě použitý, tak celkově to na mě ale udělalo moc dobrej dojem a od poloviny už jsem to vysloveně hltal...
Rozpolcení | Svět očima mužů: O Čutalech a Sportících jim podobných | Drahá dámo | Naivně o lásce | Emoční přeháňka