On.
Touží po ní milostně,
bolestně a opět.
Ona.
Odchází před ním ustrašeně,
smutně a poprvé.
Ztracen v citu se jí vyznává,
ztracena v minulosti se ho obává.
V nočním duetu,
kde si říkají odpovědi, které znají,
ale musí být vysloveny
pro zabití naděje v nevyřčené.
Rozchází se před úsvitem
opilí nocí a sebou.
Posledním pohledem
se mu zbytečně omlouvá
a on jí naposled lásku vyznává.
Zatím žádné hodnocení
Zobrazeno 24x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Tohle už jsem někde četl.
No, vlastně ne, spíš něco takovýho jsem zažil. Každý může říct svůj příběh podobně anebo taky vůbec ne. Tohle se prostě děje a každý si toho všimne. Co takhle přímo do řádků (mezi řádky konec konců nemůsí být nutně zhola nic) vepsat co se stalo ale nikdo si toho nevšiml. Co se neví, co objeví jen bystrý pozorovatel situace? Prozaik či básník mají hodně společného.
Už zase vyprávím samozřejmosti....
vysoce experimentální jako jak?
obsahem, nebo formou?
totiž obsah se utopil a forma ve zdejším prostředí je u této kategorie jen jedna jediná, na střed řazená, takže pokud bys to chtěl vložit nějak jinak, než tak, jak se to vložilo, musel by sis s tím dát práci a vložit třeba formou obrázku, nebo přes kat.Ostatní, kde bys nebyl podřízen zarovnání na střed
takto jak je to působí víceméně, jak zaznělo od kluků, tuctově.
trochu moc všední, nemůžu si pomoct. Nepřekvapilo, bohužel. Experiment se nezdařil, tak zní můj verdikt. Snad Tě to neurazí.
Napsal bych, co je špatně, ale to bych mohl řádek po řádku škrtat.
Moc umělé obrazy, klišé pocity, prvoplánové schéma.
Nemám důvod se urážet ;)
Experimentální to bylo hlavně způsobem psaní , narozdíl od ostatních (mých věcí) to nemá iluzorní obsah, ale spíš přepis skutečnosti
Poezie by měla mít funkci popisovat neskutečně skutečné (jak řekla nejmenovaná autorka).
Ono je vlastně dobře, že jsi ve výsledku do toho šel.
Sám sebe tím formuješ a zjišťuješ, ale i čtenář má možnost číst z jiného pohledu.
Přínosné pro oba, na chvíli. Tahle báseň nesedla. Je však zbytečné zatracovat experimentování, pokud se to nestane výmluvou (cílenou; experiment a vy to nechápete...i to tu bylo).
Spíše jde o volbu slov, plytkých, klišoidních a patetických obrat/zů, kterých jsou mraky.
Kdyby ses k tomu vrátil a soustředil se na hru se slovy, snad by se z toho dalo něco vytěšit. Hrát si s nimi foneticky, využívat třeba homonyma, možností je hodně. Nebo to celé surrealisticky zamotat a hotovo.
Volný verš by se měl tančit, doslova, protože rytmus. A je jedno, jestli zvolíš polkový trochej nebo daktylový valčík.
Pouvažuj nad tím a posuneš se o hodně velký kus dál.
Bruf aneb výhled do života | Večerní duet | Proč?! | Střípky z laciného sešitu | Autonehoda