Když nebe olizovalo
nasládlé koruny jilmů
a čerstvé ostříhaná pole
natáčela kočičí hřbety
rozlámaným paprskům
hybernujícího sluce
uklidněná aromaterapií
chudokrevných sedmikrásek
uvězněných v pseudováze
z rezavé konzervy
od rajského protlaku
stříhalas fotky
v černobílou mozaiku
rozkradených vzpomínek
na vilné rty
tmavovlasých mládenců
jenž na příkaz času
obnažili dásně
a roztřesenými prsty
ukazovali na cizí děti
jako na svá
neexistující vnoučata
a jakmile vítr
vyťukal morseovkou vzkaz o nahé noci
do okenních tabulí
nechalas zapadnout
světlo svého života
za obzor
vykotlaného rána
nechalas utopit
jiskru svého bytí
ve váze chudobek
jenž na tvojí počest
naposledy zdvihly
květy
k bohu
Hodnocení:4 (celkem: 20, počet hlasujících: 5)
Zobrazeno 30x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Zdravím,
působí to na mě tak, že si myslíš - když použiju kupu silných slov a obratů - bude vše ok a bude se to líbit. Četl jsem od Tebe daleko lepší kousky.
V promoklé zemině | Zpověď | Naposled v oblacích | Za rozpitými okny | Tak ráda pláčeš