ve vykradené tmě
zase celá upatlaná
podplácelas knoty skomírajících svící
pro chvilku strpení
než nahým štětcům
vyplešatíš ideály
o barevnosti světa
a jen co
skrz láhev vína
vidělas pokoj v reálných barvách
vprostřed hrubé palety
cos našla za šperkovničkou ve které drobná baletka
stále čeká na potlesk
za dokonalou piruetu
a tys divákům sprostě zalhala
že skonala samotou
a vyhladověním rozmíchalas barvu
splývavých šatů čerstvých vdov
a sražené krve zastřelených holubic
než ovíněné ručičky
nástěnných hodin
pozvaly půlnoc na šálek horké čokolády
nalízla si páteř špachtli
z ořechového dřeva
a impresionisticky
promnula vlasy
bříšky prstů
znásilněnými těkavostí
černé tempery
s myšlenkami na obnaženého Moneta
jenž svým jazykem zkoumá
tvé akvarelem žluklé slabiny
tiskneš tělo
k bezbarvé zdí
prosící o vykoupení
člověkem bez hříchu
vprostřed plátna
pokus o zachycení
antikrista
a zas jen
autoportrét
bez podpisu
Hodnocení:5 (celkem: 20, počet hlasujících: 4)
Zobrazeno 38x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Tak polovina veršů by se dala použít. Nemilosrdně bych proškrtal a postavil pořádně a promyšleně. Nejdůležitější, co se autor musí naučit, je číst sám po sobě.
Sama | Asi aby | Když minuty požírají naději | Tak ráda pláčeš | Do noci