ve vykradené tmě
zase celá upatlaná
podplácelas knoty skomírajících svící
pro chvilku strpení
než nahým štětcům
vyplešatíš ideály
o barevnosti světa
a jen co
skrz láhev vína
vidělas pokoj v reálných barvách
vprostřed hrubé palety
cos našla za šperkovničkou ve které drobná baletka
stále čeká na potlesk
za dokonalou piruetu
a tys divákům sprostě zalhala
že skonala samotou
a vyhladověním rozmíchalas barvu
splývavých šatů čerstvých vdov
a sražené krve zastřelených holubic
než ovíněné ručičky
nástěnných hodin
pozvaly půlnoc na šálek horké čokolády
nalízla si páteř špachtli
z ořechového dřeva
a impresionisticky
promnula vlasy
bříšky prstů
znásilněnými těkavostí
černé tempery
s myšlenkami na obnaženého Moneta
jenž svým jazykem zkoumá
tvé akvarelem žluklé slabiny
tiskneš tělo
k bezbarvé zdí
prosící o vykoupení
člověkem bez hříchu
vprostřed plátna
pokus o zachycení
antikrista
a zas jen
autoportrét
bez podpisu
Upozornění: Dílo nepodstoupilo jazykovou korekturu.
Dokonalá není, je tam pár zbytečných adjektiv a trochu nejasný obraz s Monetem. Naopak je tu řada výbornýchobrazů, které do logické linie seřadí až samotný závěr. Dobrá stavba, fajnový prostředky. Dal bych šest, kdybych jich tolik měl
Za rozpitými okny | Absurdita zlátnoucích listů | Adiós | Jednorožců | Polní
Klíčová slova
21. století | bezmoc | láska | šmouha | bolest