ve vykradené tmě
zase celá upatlaná
podplácelas knoty skomírajících svící
pro chvilku strpení

než nahým štětcům
vyplešatíš ideály
o barevnosti světa

a jen co
skrz láhev vína
vidělas pokoj v reálných barvách
vprostřed hrubé palety
cos našla za šperkovničkou
ve které drobná baletka
stále čeká na potlesk
za dokonalou piruetu
a tys divákům sprostě zalhala
že skonala samotou
a vyhladověním
rozmíchalas barvu
splývavých šatů čerstvých vdov
a sražené krve zastřelených holubic


než ovíněné ručičky
nástěnných hodin
pozvaly půlnoc na šálek horké čokolády
nalízla si páteř špachtli
z ořechového dřeva
a impresionisticky
promnula vlasy
bříšky prstů
znásilněnými těkavostí
černé tempery

s myšlenkami na obnaženého Moneta
jenž svým jazykem zkoumá
tvé akvarelem žluklé slabiny

tiskneš tělo
k bezbarvé zdí
prosící o vykoupení
člověkem bez hříchu


vprostřed plátna

pokus o zachycení
antikrista

a zas jen
autoportrét
bez podpisu