Já vždycky čekám od názvů něco víc. Minule tu bylo dílo "Chci létat" nebo tak něco a já čekala nějaký nepatřičný výlet na tripu. A nic.
Tady jsem čekala nějakou pikantní výpověď včerejší noci a našla jsem ponožky pod postelí. Na mě asi málo.
mně se třeba tady konkrétně nejvíc líbí ta pampeliško-kopretina
ten text, působí na mě jako tři mini, které by mohly s drobnou úpravou stát sólo
takto dohromady, já nevím, jako mělké sdělení
v každé něco je, ale taky něco navíc a to navíc to dělá tím mělkým
škoda.
Připomenulo mi to Amoresky od Kryla. Asi tou melodií, které jsem se chytil při recitaci. Čte se pěkně.
Zvláštní, jak postupně ubíráš na rýmech. O tom, jestli jsou správné nebo ne, třeba někdo jiný.
V každé máš pěkný okamžik. I myšlenku, tedy snad vidím správně.
Je dobře čitelná, tedy jakože po stránce chápání. Možná až příliš snadno. Potom nenutí vracet se. Ale pro většinu čtenářů (nezdejších) asi tak akorát.
Půlnoční touha | Vlaštovko odpusť! | Můj kraj | První krok | Kousek po kousku