Jeden rok květin
do klopy si dám.
Když ráno posnídám,
zbytky se smetím.

Vycházím s úsměvem
do světa střepin.
Po probdělé noci,
s víčky od peřin.

Bos,
jak mě pán Bůh chtěl.
Ponožky zmizely v černé díře
pod tvou postelí.