Srdce pusté a přeci tak plné citů.
Omámené chvílemi s Tebou, které jsou jak sen.
Srdce pusté a přeci tak plné úzkosti.
Sevřené okovy reality, že má jsi jen tento den.
Bystrá mysl zaslepená srdcem, když v objetí Tvém spočívám.
Bystrá mysl láme srdce v půl, když odjíždíš, těžko si pak počínám.
špatně jsem se vyjádřila... já nemyslím námět, myslím spíš zpracování... jak píše Honza, je to úzkoprofilový... dá se to napsat víc směrem ke čtenáři, aby si z toho víc vzal... tím nechci říct, že je básnička špatná, ale někdy se to podaří poslat do světa... třeba zrovna ta Traviata... naprosto obscénní;-) klasickej, jednoduchej a obehranej námět, ale když to posloucháš, tak se ti zastaví krevní oběh.
To je lepsi popis toho co jsem myslel Jenze ty muzes pohnout maximalne tak jak to citis, kdyz to pises, kdyz ti pak nekdo napise, ze to jde i vice, je to mozne, ale nejsou to pak me pocity.
co je více záleží asi na empatii, aby tvé bylo i druhých... aby si svůj zážitek předal... proto spisovatelé píší, protože touží předat něco ze sebe, věří svému já... tvoje já je příliš tvoje, nechceš ke čtenáři, pak se k němu nedostaneš
Večerní blíbol | Není nic horšího.. | Co čekáte na druhém rande? | Lék na všechno... | Jak vypadá nic?