míjíme se
v čase i v prostoru
jsi tak daleko
a přece jsi tak blízko...
říkáš že jsem hrozná
bohužel
jiná už nebudu
proč mi to stále vyčítáš?
říkal jsi, žes mne miloval
že teď už to možné není
scházíme se, spíme spolu
přesto jsme oba osamělí...
trápíme se,
moc to bolí...
a ty moc dobře víš,
co to s člověkem udělá...
zahráváš si
s vodou, ohněm,
a to se prostě nedělá..
vždycky jen řekneš,
že tak to dělá každý
...
Mrzí mě, že to takhle skončilo
protože i přes to co tvrdíš
vím,že tě v srdci budu mít navždy...
Zatím žádné hodnocení
Zobrazeno 18x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Spánek | Bolest... | Ještě tu jsi... | Průvodce... | Stačí jen říct ...