Nemohu si pomoct, ale v tomhle nevidím Davida jak jej znám. Ty tečky se ti nerýmou. Jinak co do básně, líbí se mi myšlenka, vyjádření je krásně strohé, stejně jako sen o uskutečnění posledních dvou řádků. Přesto, nedokážu si to na tebe naroubovat jako jiná díla. Asi problém ve mě, či pohnutka myšlenek v tobě. Ale i tak, korespondenční básnička hodná přečtení.
Je to jako Hamletův duch na hradbách Helsinborgu : je to krásné, víme že to je, jasné, ale rozmlžené... jakoby tomu scházelo jedno pomocné slůvko, aby se člověk dostal pod povrch. Líbí se mi to,ale nemohu dovnitř...
Touha | Jen... | První blog | Zavírám oči | Tajemství