A Ježíš, probodnut,
se na nás z kříže směje
a vůně kadidla
nás kdesi uvnitř hřeje
a ruce v modlitbě
se k sobě něžně vinou,
však bělost oltáře
je jen světa polovinou.
Jak poznáš, co umírá
a co ještě žije?
Vše, co teď cítíš
je pouhá utopie.
Hodnocení:3.22 (celkem: 29, počet hlasujících: 9)
Zobrazeno 63x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
někdy se míhají světla a šero vytváří v našem podvědomí spolu s myšlenkami i zcela nevysvětlitelné obrazy jako třeba vysmívajícího se Ježíše, a to ho nechci urazit, jen podotýkám.. ale je to jen taková rychlovka, atmosféra často dojmy a pocity nafukuje..
Na tom je nejvtipnější, že ten vysmátý Ježíš není žádný záměrný obrat, celé je to inspirované jednou sochou mučedníka s neuvěřitelně ironickým a znuděným výrazem ve tváři... Ale to už je stejně dávno.
Světla | Už se připozdívá | V provlhlém písku | Neprší | Kolejnice