V parku tvářím se blaženě,
proti mě žena jde se psy.
Letmo všímám si na ženě,
má k mému úsměvu skepsi.
Ztloukla tak nějak zrychleně
holí svou úsměv můj ryzí.
Smích můj vadí té fifleně
v období zmítaném krizí.
Mám to vůbec psát do řádku?
Veverka, potvora mrzká,
po mě hodila skořápku.
Zákeřná špinavá zrzka.
Zuří zřejmě i kopřiva,
podivně do cesty ohlá.
Roste záměrně do křiva,
aby mě požahat mohla.
Tak mě fauna i květena
v tom parku uprostřed města,
prý že za úsměv kreténa
pod vlivem závisti trestá.
Hodnocení: 5
(celkem: 5, počet hlasujících: 1)
(celkem: 5, počet hlasujících: 1)
Líbilo se Ti dílo? Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Obrovská píle | Bylo debilo 3 | Sbírej houby, které znáš! | Oáza klidu a pokoje | Senrju? - nevážně