Na dlani dotek z pavučin
plachý sněm němých okamžiků
zaplaví duši prázdnotou
a každým pohledem slunci do tváře
objevíš nová stmívání
stékající po řasách...
tím hlouběji do srdce se vrývá
úsměv, co vítr k ránu odvál.
Zatím žádné hodnocení
Zobrazeno 39x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
stékající po řasách... proč tam máš CH ? nesedí mi to pádem potom, který se váže ke slovesu objevit se...
ale obsahově to asi chápeš ...
ano hladit na jednom místě, obzvlášť, když jde ten jediný sval, který je natolik výjimečný...
úsměv je pryč, hlas, dotek... nenapravitelná chyba osudu je, že nesmrtelnost člověk nemůže brát třikrát denně ...
to je tak, když dělám víc věcí najednou... no tak ještě jednou a tentokrát k adresátovi...
stékající po řasách... proč tam máš CH ? nesedí mi to pádem potom, který se váže ke slovesu objevit se...
ale obsahově to asi chápeš ...
ano hladit na jednom místě, obzvlášť, když jde ten jediný sval, který je natolik výjimečný...
úsměv je pryč, hlas, dotek... nenapravitelná chyba osudu je, že nesmrtelnost člověk nemůže brát třikrát denně ...
špatná citace- omluva...,zbytku rozumím ( sval potěšil), a nesmrtelnost člověk nebere, je mu vlastním přičiněním, snad schovívavostí osudu, jednou dána - pohrdne-li, v příštím životě se už nedočká...
první hád(an)ka | Smál se mi pláč, když vzlétnout chtěla jsem | ... | Do hlubin | Byl jednou jeden život