Temné zdivo pěje svou píseň dálky,
která svým tónem přečkala všechny války.
Válka přijde, válka odejde. A co pak?
Na zemi zvadlá kytka, vedle ní celý sad.
Planá tráva svou báseň na kameni šumí,
jak tancovati s člověkem válka umí.
Polka to věru divná, zdá se,
lidstvu po patách bez rozmyslu skáče.
Též sbor bašt svou píseň skučí,
protože válka se na hoboj teprve hrát učí.
Kontrabas však zvládá skvěle
v hloubi zraku lidském cele.
I zpívá si sám zpustlý sklep,
že válka k sobě osudy přitahuje jak zrádný lep.
Mezi dva je náhle zbraň postavena.
Puška, meč či ostrá sekera.
Pokleknou boháči i chudí pocestní,
aby břitvy války se tak znamenitě neleskly.
Mraky plují dál a dál.
Kde je jen konec těm pustinám?
Hodnocení:4 (celkem: 12, počet hlasujících: 3)
Zobrazeno 7x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Hradní pomíjivosti | Stíny výčitek | Kostka života | Bouře | Smutek