Nemohu souhlasit s obsahem.Nelze žít tak, že si z vlastní bolesti uděláme štít nezranitelnosti. Žít všemu navzdory - to ano - ale bez rozdrásání sama sebe, raději s radostí. Protože život je dar, a dokud ještě žijem, je všechno O.K. Je zajímavé, že téma oslovuje kladně tolik čtenářů. Máme snad takový strach, že nám někdo ublíží, že si raději ublížíme sami? To by nebylo dobré.
Jsem zmaten; čtu zde samé pozitivní komentáře, a já ve tvé básni nic kladného neobjevil. V básni konstatuješ, že život není procházkou růžovým sadem (i když růže v textu zmiňuješ), což je věc známá natolik, že se o ní takto zeširoka rozepisovat, bez jakékoli přidané hodnoty, mi připadá vyprázdněné; a s nabádáním čtenáře k tomu, aby se z něj stal masochista, čímž naštve všechny své případné katany, protože jim tím vypálí rybník, nemohu souhlasit jako "člověk rozumný".
A také se mi zdá, že ani po stránce skladby není tvoje báseň nijak mimořádná, takže ani z tohoto hlediska nespatřuji důvod k takovému množství veskrze pochvalných příspěvků.
Prosím, věř mi, že jsem nepsal svůj komentář ani s nejmenším úmyslem ublížit ti, jen jsem cítil potřebu vyjádřit tento svůj názor.
P.S. Život již mám z větší části za sebou a tak vím, že jsou i jiné způsoby, jak si zachovat lidskou důstojnost a svobodu, aniž by byl člověk nucen uchýlit se k tobě doporučovaným praktikám.
Podobné náměty se vidí často. Málokdy takhle zpracované... Myslím tím takhle "pěkně" (nemůžu si úpomoct, mně se slovo pěkně k téhle básni prostě nehodí). Sloky s křížem a růží mě uchvátily nejvíc, respektive nejvíc se mi líbily.
a sakra... když jsem četl tuhle báseň, říkal jsem si "to snad není možný, vždyť to jsem snad napsal já." dokonale jsi vystihl mojí náladu posledního půlroku od mého rozchodu. Jiná známka než +5 ani nejde...
To je naprosto úchvatná báseň, je v ní hodně upřímnosti, dovedu si představit, v jaké náladě byla si napsána=) Moc se mi líbí, dokonale to vystihuje skutečnost=)
Vyznání | Neboj se | Jen já | Tak daleko | Rodina