Pro mě je to celé napsané hodně nabíledni. Částečně souhlasím s myšlenkou Jenny. Dílko ukazuje uplně všechno, je to psané hodně doslova. Jako čtenář nemám prostor pro to, si cokoli domyslet, proto mě ani nic k tomu nenapadá. Básně (co jsem měl možnost číst) mívají tendence věci říct a zároveň neříct. Je to jako dilema krále Midase. Je to, jako když detektiv převezme případ a místo zkoumání, hledání a číhání se pachatel přijde udat sám. Úskalí této básně proto nevidím v tom - co chtěl básník říci, ale jak to řekl
škoda, žes mi nenechala nějaký prostor k představě
všechno je napsáno, polopatě
a úspora slov by prospěla
zejména ta druhá je napěchovaná slovy
měkká písčitá pláž - ten výběr slov navozuje už nějaký klid a pak přijde "pecka" na závěr
roztříštění
ta slova jsou taková baladická, a ty je použiješ v krátké věci
jsou příliš silná a trčí a hlavně nemám prostor pro svou představu.
Tvůj komentář vnímám jako nepochopení díla - právě roztříštění na závěr je tam velmi podstatné (a právě po tom navození pocitů klidu), pochopila jsi obsah díla? A prostoru pro představivost je tam dle mého názoru akorát, jen musí mít samozřejmě čtenář dostatek fantazie.
Nejde o to zapomenout | Ne-řád | Smíření | Ticho v jeřabinách | O tichém smutku v nás