Trojí chtění

Kdo by netoužil!


Autor: filousov, 21.1.2002, Básně

  

Už jen chtít

Doufat ve víc a nedávat už nic,
prosit o víc bez jediného slova,
doufat ve víc a vyjít budoucnosti vstříc,
prosit o víc bez milování, byť jediného, tvora!

A přesto nepadne kapka z oka,
a přesto úsměvu na tváři není,
a přesto nesídlí v těle klidu chvilka,
a zhoubná myšlenka dál duši plení.



A bouchat na dveře

Vidět sen před sebou jít rovně, jen rovně,
ten přelud chtěl jsi už dávno mít,
hřích by byl neletět horoucně, jen horoucně,
za skutečností zavřených dveří na klíč.

Do mozolů a do krve boucháš na zamčené dveře,
do poslední uvadlé květiny řveš před domem
do klíčové dírky milostné verše Věře
pro nepřítomná slova: "Já nebudu tvým ostrovem!"


Tiše toužit

Prostá dívka, jež prohání se mezi klasy obilí,
tvé přání, jež tančí s dívkou, se zlatými klasy,
prosba nevinnosti chomáčkům bílého kvítí,
přec jsou jen její dlouhé, rozpuštěné vlasy.

Za čistý, svěží vítr, jehož přáním krásníš,
za přenádherný cit, o kterém vůbec nevíš,
za bezbrannost, z níž se světlem skvíš,
je tvá ta, o které dosud jenom sníš!

Hodnocení: 1.92
(celkem: 25, počet hlasujících: 13)

Zobrazeno 15x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>