Upletla jsem si
na sebe bič,
spletený z výčitek,
nešťasných lásek
a zoufalých snů.
Tím bičem záháním
svůj mlčenlivý chtíč.
Krčící se v koutě
a horče se smějící.
Směje se naději.
té, co práskla dveřmi
a raději zmizela,
nechajíc mě tu, pryč.
Vyženu vše,
co zbylo mi po smutku,
a odejdu
bez zanevření
sbohem
bez rozloučení.
na sebe bič,
spletený z výčitek,
nešťasných lásek
a zoufalých snů.
Tím bičem záháním
svůj mlčenlivý chtíč.
Krčící se v koutě
a horče se smějící.
Směje se naději.
té, co práskla dveřmi
a raději zmizela,
nechajíc mě tu, pryč.
Vyženu vše,
co zbylo mi po smutku,
a odejdu
bez zanevření
sbohem
bez rozloučení.
Hodnocení: 3.67
(celkem: 11, počet hlasujících: 3)
(celkem: 11, počet hlasujících: 3)
Líbilo se Ti dílo? Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Tak tak | Až jednou | Nevěrná | O "kráse" | Odpuštění