Kdysi žil jeden pár, moc se milovali, skládal pro ni skladby a ona je hrála... a když jí na samém konci říkali, aby ho opustila, neudělala to... Pohádka?
Poprvé - krátké zaváhání,
to aby prsty sjely lehce do sna...
A pak neslyšné rukou dání
dvě slzy mezi víčka vtěsná...
Tvá vůně vlasů nevejde se do polibku,
pro každý vlastní tóny skládám
s ozvěnou vracím ti tvou výtku,
že příliš nebe zanedbávám.
Kreslím ho v očích tvých,
i ta píseň je navždy tvoje
a jestli má to být snad hřích,
tak vrhnu se s tebou do příboje.
Hodnocení:4.67 (celkem: 14, počet hlasujících: 3)
Zobrazeno 26x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Zdá se to jako romantika, taky se to odehrálo v období romantismu... ale ta anotace je pravdivá... skutečně žil Robert Schumann se svojí ženou Klárou, Klárou Wieghovou... dneska jezdí po Labi parník, jmenuje se Klara Schumann. Když projede kolem, je to víc než vzpomínka na tuhle talentovanou, krásnou a vnímavou ženu.
Fialky | Pohádka o Jájínkovi | Zpátky | Vždyť život je tak krátký | Na blízku