Poprvé - krátké zaváhání,
to aby prsty sjely lehce do sna...
A pak neslyšné rukou dání
dvě slzy mezi víčka vtěsná...
Tvá vůně vlasů nevejde se do polibku,
pro každý vlastní tóny skládám
s ozvěnou vracím ti tvou výtku,
že příliš nebe zanedbávám.
Kreslím ho v očích tvých,
i ta píseň je navždy tvoje
a jestli má to být snad hřích,
tak vrhnu se s tebou do příboje.