Pohřbila jsem lásku, zůstala jsem sama.
Šerem pluje hudba neznámá i známá.
Nejsmutnější sloka ze čtyř stejných tónů
V slzách, prosím Bože, dej ať neutonu.
Je mi smutno, lásko…
Smrt je vždycky smutná, zve tě mezi stíny.
Přikrývá tě zimou a poduškou z hlíny.
V noci strohé ticho, ve dne o nic lépe
srdce co máš v hrudi dnes už nezatepe.
Bojím se tu, lásko…
Za zdí tančí víly oděné jen v luně.
Nevyléčíš ženu, která touhou stůně.
Že jsem ještě živá? Na tom nezáleží.
Proběhla jsem kolem Smrti co tu střeží.
Jdu za tebou, lásko…
Hlava vedle hlavy, tělo vedle těla.
Spáti po tvém boku, tolik jsem to chtěla.
Že mě neobejmeš? Nepohladíš rukou?
Co to slyším? Tiše dvě srdce tu tlukou.
Je mi dobře, lásko…
Hodnocení:4.5 (celkem: 27, počet hlasujících: 6)
Zobrazeno 38x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Vyděděnec | Pozdní | Život na dně sklenky | Tatínkova holčička | Samotná