v neděli odpoledne na Štajbruku
k večeru i ke břehu je daleko
zase lapám po dechu
strach mě má v hrsti
jako před dvaceti lety
tenkrát mě teta vytáhla
za dětskou paži
dříve než vodní nádrž polkla
dnes mi ta voda/žal
připomněla rybniční bláto
ztrácím pevné dno
pod chodidly
obloha je z matné slitiny
ze zmateného lovu ryb
připlouvám s prázdnou
je po rekreaci
děti se dekami přikrývají po bradu
hladinu čela vlní horečnatý sen
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Nejkrásnější báseň o létě | světlík | Drobky | Nebe nad Brnem | Čtenářka