v neděli odpoledne na Štajbruku
k večeru i ke břehu je daleko
zase lapám po dechu
strach mě má v hrsti
jako před dvaceti lety

tenkrát mě teta vytáhla
za dětskou paži
dříve než vodní nádrž polkla

dnes mi ta voda/žal
připomněla rybniční bláto
ztrácím pevné dno
pod chodidly

obloha je z matné slitiny
ze zmateného lovu ryb
připlouvám s prázdnou

je po rekreaci
děti se dekami přikrývají po bradu
hladinu čela vlní horečnatý sen