ta už neseděla prve někomu jinému. A to předtím byla jiná. Tahle jsem tam dal místo. Takže jsou tam trochu napodruhé. Snad to není tak moc vidět... díky
tak to nevím, jak moc je to vidět, protože já ji četla v pátek poprvý
to první slovo bych nahradila slovem hedvábný, protože peršany jsou měkkoučký a hedvábný a nakonec i utkanej svět avizuje hedvábnost a to druhý, asi slovem dokonalej, resp. dokonalý svět, to zase krásně koresponduje se světem kterej neexistuje, tak jako dokonalost, žejo, no takže...
Sorry, ale když někoho nemám rád, tak s ním nehodlám ani tkát. Pro mě nicneříkající. Že to byla hra a melodie jsem se dozvěděl už ve druhé strofě, proč to autor omílá i ve třetí? Netuším. Pro mě to jednou stačí. Nebyly, nebylo, byla, to se tam mydlí hlava nehlava. Stále hledám pointu. Pointa na začátku příběhu to není jaksi ono. V tom případě stačilo napsat jen tu první větu a dál už ta zbytečná slova nepsat. Co jsem se dozvěděl na začátku, dozvěděl jsem se i na konci. Přesto děkuji, aspoň vím, že tudy má cesta nevede.
Toť můj názor.
Publikoval jsem ji už včera na jiném literárním serveru, kde publikuje řádka lidí, kteří poezii rozumí. A dostal jsem docela kladné ohlasy. Uznávám není to úplně jednoduché a průzračné. Vychází z četby té knihy (Tokijské květy) a ze studia teorie komunikace. Takže uznávám, že to asi není úplně jednoduché čtení. Ale to ani není můj záměr. Když chci psát jednoduše píšu jednoduše. Tady jsem nechtěl. Ale díky za názor.
P.S. některé věci nejsou řečeny třeba úplně explicitně, používám symboly, nebo naznačení, protože nepíšu filosofické pojednání, ale poezii. Takže se mi výstavba ani konkrétní použití prostředků vysvětlovat nechce. Ale případně bych i mohl, kdybys chtěl.
Je mi trochu trapně vysvětlovat výstavbu vlastní básně. Leč pokusím se. Odehrává se ve dvou realitách. Jedna - nazvěme ji realitní bází je první a poslední řádek - nikdy mě neměla ráda. To je jedna realita. Ta "opravdová" pokud můžeme říct, že něco je opravdová realita. Na této realitě je pak v příběhu básně budován vzdušných zámek ze slov. Budován - utkán. Vytváří se nová alternativní realita, která už nenese fakt: Nikdy mě neměla ráda. Realita, která je sladká, plná "lásky", kde je dobře. Realita vytvořená jen ze slov. Tuhle realitu buduju. Snažím se namlsat čtenáře a přesvědčit ho o pravdivosti této "falešné realita" (a zase, existuje nějaká falešná realita?) Tehdy, když čtenáře jaksi namlsám a přesvědčím o realitě ze slov, zbořím celý vzdušný zámek a ukážu mu nahou a studenou "opravdovou" realitu: nikdy mě neměla ráda.
Šlo mi o rozpor. O reality vystavěné jen ze slov. Jako každá literární tvorba. Každé dílo si vytváří vlastní realitu s vlastní pravdou s vlastními normami dobra a zla. O tom jsem se pokusil napsat. Přenesl jsem toto vytváření alternativní reality do mezilidských vztahů, aby to případně bylo průzračnější. O to mi šlo a podle komentářů jsem aspoň u některých aspoň částečně uspěl.
Která realita je ta pravá? Kterou vidím? Kterou slyším? Které se dotýkám? O které čtu? Kterou mi vypravují? Nebo je jedna základní realita, která všechny tyhle dílčí zastřešuje? Tak proč tak částo vnímáme tuhle realitu tak odlišně? Proč v různých jazycích je logika výstavby různá? Vždyť uvažujeme skrz jazyk a realita slov je vnímána různě jazykově odlišně disponovanými osobami. a tak dále a tak dále. ale je to poezie, takže se nepouštím do nějakých hlubších odpovědí. Jen naznačuji a dotýkám se čtenářovýma rukama otázek.
Ahoj Oldo, mám se opakovat? Ne, tahle mi přijde zase o něco lepší, než Tvé skvosty. Dneska jsi druhý, co mě vytrhnul, Tvůj intelektuální a poetický přesah hovoří za vše. Tohle neumí každý, Tobě se to ale povedlo na 10000%, ano, na tolik moc. Tvá tvorba mě poslední dobou strašně moc těší. Tvůj smysl pro jednotlivá slova, vazby, verše ... dokonalost sama. Tady z toho cítím i trochu stereotyp, z kterého jsi se jednou probudil a tím jsi všechono ztratil, jako když kladivo udeří na hlavičku hřebíku. Bravo, Mistře, dávám si do oblíbených.
Děkuji Ti a tleskám, Oldo.
Euniké... | Z šepotu puzzle | Kakaová | V brouzdališti ulic | Odcházení