Tkaničky

volný verš


Autor: Frida , 11.2.2019, Básně

  

Nová varianta:

Tkaničky

venku tepe datel

zalézá pod nehty 

zatímco žena hovoří

muž srká kávu

a teplo uniká

roztřepenými konci tkaniček-

přepalované sirkou

padají na podlahu

kartáč naráží

v rytmu masáže

botám do hřbetů 

černo nejen

na žlutých dlaždicích

série ranních káv

končí polednem

muž konečně šněruje

příliš krátké tkaničky 

utahuje a mizí

ustrojen

jako by šel do boje

aniž by řekl...

cokoliv

venku ťuká datel

a žena věští z lógru

.....................

starší varianta:

zatímco žena hovoří

muž srká kafe a mlčí

roztřepené konce tkaniček

pracovních bot pálí sirkami

padají v kuchyni na podlahu

pak poletuje vzduchem 

kartáč a černé tečky krému

žena umlká -

není co řešit?

série ranních káv končí v poledne

konečně muž obouvá boty

s upálenými tkanicemi

a mizí

ustrojen

jako by šel do boje

aniž by řekl...

cokoli

Zobrazeno 34x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>

Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.

Komentáře

Sakramento 20.3.2019, 14:24

verše pro vaši generaci ok

kvalitní komentář (0)

Reakce: Frida 20.3.2019, 17:06

Díky za čtení, a my si tady tykáme. Takže myslíš, že pro stařečky dobré, a vidíš, vždy jsem si říkala, že na stáří v poezii nezáleží, buď osloví, nebo ne



kvalitní komentář (0)Reaguj >>

Dedek 15.2.2019, 14:50

Četl jsem, ale nesedla mi. Spíš bych to viděl v mnikropovídce.

kvalitní komentář (0)

Reakce: stranger 15.2.2019, 19:49

ano, možná je to až přílišnou popisností,
ve který není ani špetka prostoru k vlastní interpretaci,
uvidění, představě -
vše je téměř jasně řečeno, dáno už

(k básni...)



kvalitní komentář (0)Reakce: Frida 15.2.2019, 20:19

Díky vám, přátelé, za upřímné názory U sebe si těžko posuzuji, jestli se povedlo nebo ne...pokusím se ještě něco vymyslet, přidat, aby to nebylo tak popisné...



kvalitní komentář (0)Reaguj >>

Luigi 15.2.2019, 08:48

Za názvem jsem tušila trochu rozvernosti, rozpustilosti, ale se vstupem do díla se moje představa utopila v hořké kávě všednosti. V mlčení je síla a je vyjádřeno podstatné. Je zvláštní číst to ve třetích osobách jako nezúčastněný pozorovatel úsporného stručného syrového dokumentu. Přemýšlím, jak by text působil, kdyby ses v textu ujala slova, pohlédla na situaci z pohledu ženy a promluvila hlasem uvnitř její hlavy: Zatímco hovořím, srkáš kafe a mlčíš... Vyhnula by ses dvojitému označení žena žena, muž muž, ale patrně by to tak nefungovalo, bylo by potřeba emoce vyjádřit více slovy, které by mohly být navíc a rušit.
Takže text přijímám a boduji. A ještě si dovolím aluzi k názvu - připomněla mi titul knihy Romana Szpuka - A zavaž si tkaničky, sbírku poetických deníkových fragmentů.

kvalitní komentář (0)

Reakce: Frida 15.2.2019, 09:08

Jsem ráda, že jsi napsala svůj názor. O knížce s podobným názvem jsem vlastně již slyšela.
Mám za to, že v ich formě by to bylo ještě melancholičtěji vyjádřeno než s jistým odstupem "pozorovatele". Děkuju.



kvalitní komentář (0)Reakce: Frida 16.2.2019, 18:15

Trochu jsem se snažila odzemnit... pokud bude mít někdo čas a chuť skouknout, budu ráda.



kvalitní komentář (0)Reakce: Luigi 16.2.2019, 18:18

věštění z lógru je dobrý závěr, ale stejně u mě vede původní varianta



kvalitní komentář (0)Reakce: Frida 16.2.2019, 18:32

Díky!



kvalitní komentář (0)Reaguj >>

Frida 13.2.2019, 17:48

Valdoro, ahoj, no, tkaničky jsou zástupný problém)
Díky, je to jedna z netypických pro moji "tvorbu"... taková skoro každodenní

kvalitní komentář (0)

Reaguj >>

Valdora 13.2.2019, 16:29

Zvláštní. Před časem se mi roztrhaly tkaničky, ale báseň bych o tom nenapsala.

kvalitní komentář (0)

Reaguj >>