Nevidím žádný básnický obraz. Nenašel jsem smysl básně. Nejvíc mi vadí předposlední strofa. Někdy je sice méně více, ale někdy je taky méně nic, což je tento příklad. Toť můj názor a bijte mě.
Josefe, nic si z toho nedělej,že nevidíš žádný básnický obraz...ono nejde o to, že tam není - on tam je...jde o to, že já třeba zas nevidím nic v dílkách jiných autorů. Holt prostě něco je nám blízké a osloví nás to...jiné prostě prošumí kolem. Fantazie každého z nás je silně individuální
Začátek chytnul, poslední čtyři už se v nastavené formě jen vezou - neškodila by změna, která by čtenáře chytla a přesvědčila o tom, že tu byl správně.
Zajímalo by mě, jak jsi myslel, že se další sloky jen vezou...na změnu, kterou jsi zmínil, nějak nemůžu přijít. Styl básně je sekanější, nemůžu přece přejít na širší strofy...hmmm? Prosím, vysvětlíš mi to? Jinak díky za zastavení
Ta forma, způsob jakým báseň vedeš, je od začátku chytlavá, a zaujme.
Ovšem skoro všechny začínají slovesem ( šumí, spolkl, zníš, přibýváš, letíš), a čtenáře (tedy aspoň mého) ukolébají svou až přílišnou "souměrností".
..."nemůžu přece přejít na širší strofy..."
a proč ne?
Jsi autor, dělej si se svou věcí co chceš, a od toho tu máš právě komenty čtenářů, abys
posoudila, nebo poopravila třeba právě tu formu nebo cokoliv v básni či stylu
Píseň bláznů | Hvězda bez tváře | Křičící doteky | Labyrint snů | Teplem pohlazení