Za okny slunce zlaté,
šestá odvrací bouři.
Sama neodvrátí!!!
Co zbývá z noci, mate,
jak domek z karet shoří,
stíny neuchvátí.
Euforii střídá skepse,
toku psyché cenzura:
„Ráno na tebe nečeká!?“
S infekcí boj...sepse,
změti zvratků kontura
ostnáčů plotem protéká.
Za okny už slunce zlaté
zkouší vzbudit planý dojem,
že jas odvrátil už bouři.
Tuny škváry neprosáté,
prozářené mlžným ránem,
Noci pece ale dosud hoří...!!
Hodnocení:4.8 (celkem: 24, počet hlasujících: 5)
Zobrazeno 44x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Smíšené pocity | Je mi líto... | Temná | Přání | Moje melancholie