ta druhá sloka působí jako takovej jen dovětek k tý první
která je o smutku, tam je jak už tady bylo napsáno, to hlavní
dvě přímky tak blízko, co se neprotnou
naše ruce vedle sebe, co se nedotknou
No,k těm přímkám.. Co si tak pamatuju z matiky, tak u přímek se myslim předpokládá, že se střetnou v nekonečnu. Vždy jsem si myslel, že je to pěkná blbost, ale určitá naděje by z toho plynula..
Schovám se | Tak daleko | Neboj se | Vysvobození | Víra