Vy lidé, což slepí jste a hluší,
nevidíte ji jak mezi vámi chodí,
i pouta z oceli pomyslná ruší,
či obklopí jedince, když z lůna matky,
v den se zrodí.
Nevážíte si jí, nechováte v srdci svém,
co svázáno jest okovy,
dusíte ji, zabíjíte a ona dává život vám,
naivní chátře plné plev,
jež v sobě nosí zrádnou krev,
sebrance v níž každý sám - bez svobody.
Hodnocení:1.2 (celkem: 6, počet hlasujících: 5)
Zobrazeno 8x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Lásko čarodějko | Sen snů | Cítím tě blízko | Láska | A blázen řekl...