Vy lidé, což slepí jste a hluší,
nevidíte ji jak mezi vámi chodí,
i pouta z oceli pomyslná ruší,
či obklopí jedince, když z lůna matky,
v den se zrodí.

Nevážíte si jí, nechováte v srdci svém,
co svázáno jest okovy,
dusíte ji, zabíjíte a ona dává život vám,
naivní chátře plné plev,
jež v sobě nosí zrádnou krev,
sebrance v níž každý sám - bez svobody.