zaujalo pouze to na začátku - černobílé šaty z peří
dál už nic, jestli si to tvořila pro někoho a v osobní rovině, nebo je v tom cosi skryté, nevím, pro mě nic, vyjma prvních dvou řádků
Pořád nevím, jak se k tvé tvorbě stavět. Nevím, jak je to možné, ale pořád mě to nějak nemůže chytit. Oslovit. Prostě. Jako by v tom nebylo vůbec nic pro mé já, co tak rádo čte.
Při čtení mi dělá problém - "Ano." a "Ano."
Vlastně celé je to o pár slovech, co se opakují...nevím, no...
Já to chápu, nikde není napsáno, že se všechno musí líbit. Dívej, ono možná to je právě tím, že píšu s pár slovy a proto tě to neoslovuje. Já nevím ... jsem moc ráda, že se v tom snažíš aspoň něco najít, ale možná je to i tím, že jsme protikladné osoby ve stylu vyjadřování a tak prostě je obtížné najít cestu ale třeba se najde někdy aspoň jedna, co tě chytne
Duše | Rozvzpomínání | Most přes všechno | Má podivnost 2 | Rozpuštěná