Využil jsem místa,
možná pro intimitu času.
Pomalu šatím tvář i smích.
Pod lampou to mé,
na papíru zůstane.
Rozsekané mužské ego.
Hlouběji - blíže světu,
kam? ... do otěží koloběhu,
vrhám slovní výraz.
Jen důraz víc nemám
to ty mě studíš,
na patrech přepychu.
Nevlastníš mou pýchu
a já tě ani neznám.
Nehodlám se svěřit,
ani býti blíže úvahám.
Budu prostě věřit,
že doposud jsem sám.
To jen čas nám měří stejně
a z ničeho nejde brát,
tak budeme se smát,
že nejsme opilí
a ztratili se v mlze,
do éteru řvát,
tak cize...tak drze.
Hodnocení:4 (celkem: 4, počet hlasujících: 1)
Zobrazeno 27x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
poohlédnutí | Dlouhá zkratka | kaktus | Pěkně | Tichá dohoda