těch kroků
ke staré zahradě za městem
za tratí
pod viaduktem
je zvuk dráhy rychlejší
než dětská chůze
tlampače a echa nárazníků
nepauzírují ani o sobotách
v jednom odpoledni
maminka úlekem zastaví nohy
i své ruce poletující velmi rázně
tak nějak po sokolsku kolem těla:
nevzala jsem z domova koš na ovoce!
já jako ta starší
již rozumná
dcera s klíčem na krku
s dlouhýma nohama
utíkám z poloviny cesty
zpátky k domu až na náměstí
běh je vždy pomalejší než touha splnit úkol
než strach
že své blízké pak nedohoním
a ne abys uřícená pila!
to ne
jen nahlídnu
do knihy dárku k narozeninám
zhltnu pár vět
rychločtením
o dívce jménem Dinka
nevím po kolika slovech
jsem ona a ona je mnou
čas se zastavil
kdesi nad Volhou
vyzvání zvon:
loď právě vyplouvá ze Samary!
burácí zvonek
ne lodní ale domovní
zadýchaná maminka s bratrem
vyděšeným pohledem
mezi dveřmi říká
tebe tak poslat pro smrt
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Ozvy | Rozsvíceno | Ze zápisníku chovatelky | Podzimní... | Na stopu