Střepy

Písnička, ale už dávno, dávno napsaná.


Autor: Kamila , 4.12.2009, Básně

  

Přinesl večer zrychlený tep,
na místo potu do vlasů lep.
Tak, jak se sluší,
prodáš svou duši,
z obrázku zůstane rám.

Na cestě střepy zapomněl déšť,
nech nohy bosé, tak po nich běž.
V hlavě máš víno
jen to je vino,
že nevíš proč ani kam.

Hliněné střepy,
domečky z karet,
jsme málem slepí,
v očích je samet.
Hliněné střepy,
prý štěstí nosí,
ale jen blázni
o štěstí prosí.

Přinesl večer na cestě tér,
po kapsách dluhy z prohraných her,
cigáro v koutku,
z člověka loutku,
z života bezradný pat.

Měděné nebe, z oceli sad,
rozřízne mraky, budeme spát,
v altánu z peří,
tam mezi keři,
než spadne s ránem i chlad.

Hliněné střepy,
domečky z karet,
jsme málem slepí,
v očích je samet.
Hliněné střepy,
prý štěstí nosí,
ale jen blázni
o štěstí prosí.

Hliněné ráno, střepy a sen,
jen tohle přiznal včerejší den,
město spí v tichu,
bílé bez hříchu,
zhasil ho ledový sníh.

Pro růži ze skla, ze stříbra dech,
vosková křídla slepit si nech,
budeme spolu,
padat pak domů
a toužit po tajemstvích.

Hliněné střepy,
domečky z karet,
jsme málem slepí,
v očích je samet.
Hliněné střepy,
prý štěstí nosí,
ale jen blázni
o štěstí prosí.

Upozornění: Dílo nepodstoupilo jazykovou korekturu.

Zobrazeno 20x (přihlášenými uživateli)

Hodnocení: 5
(celkem: 10, počet hlasujících: 2)