jinak je to tak nestoudně obecné, že se básni jen s velkými obtížemi podaří něco vyslovit. To je ze stálého kroužení kolem ... možná horké kaše, mnohem spíš ale kolem ničeho.
což o to, já mám opakování určitejch slov počas celý básně celkem v oblibě, ale tady je to celý zahlušený pachutí někde v žaludku, možná kousek nad ním. po přečtení ve mně zbyl jenom takovej neurčitej pocit, kterej mám většinou po lyrickejch básních, jenž popisujou pocity ploše a nezajímavě, dvěma třema slovama.
na druhou stranu tu není nic, co by mě vyloženě vyrušovalo. možná bych to ale uvítal, jelikož bych tudy jen tak neproplul a následně nezmizel v nějaký vlně jen s tou pachutí.
Stokrát |