Srdce ženy

co sem psát..no, v tomto díle je zkrtka zobrazena krutá pravda


Autor: Annwicca, 14.11.2008, Básně

  

Na břehu mého srdce,
najdeš pár kapek rosy.
Bolest je v něm přece,
jak hrot nabroušené kosy.
Ve mně se lehce ztratíš,
nenajdeš cestu ven.
Svým štěstím zaplatíš,
a navždy zbude jen sen.
V srdci mám své komory,
však jeden labyrint vytváří.
A cestou různými otvory,
propadáš do předmětů bez tváří.
Otázkou zůstává, kde je srdce bol?
Kde najít k němu klíč?
Tak jako květina má stvol,
ty máš teď tento chtíč.
Nenajdeš jej, neodejdeš,
nesmíš ani pomyslet.
Tou myšlenkou z cesty sejdeš,
lepší je si vymýšlet.
Tak srdce ženy líp se cítí,
oklameš-li přesvědčivě.
Tomu z vás každý se dovtípí,
že pannina růže kvete živě.
Jsi-li silný bojovník,
jsi-li medů král,
pak není čas na únik,
když hru si rozehrál.
Labyrint má svoji mapu,
z medu, z cukru tvořenou.
Malou jako myší tlapu,
samou láskou vábenou.
V řece plné divočiny,
v divočině plné řek,
tolik zmůžou tvoje činy,
netřeba znát králův věk.
Srdce jež omotáno pavučinou,
srdce jež sladkým jedem se nalévá,
samo sobě otročinou,
tvým melodiím podléhá.
Jsi-li ty ten čaroděj,
jsi-li ty ten vědec,
pak dolej ještě naděj,
a kolem krku věnec.
Pak smyj z břehů rosu,
pokryj je kapradím.
Skliď pečlivě do kůlny kosu,
ať o ni již nezavadím.

Tento autor je zde nový. Pokud je podle tebe toto dílo závadné, klikni ZDE.

Hodnocení: 3.38
(celkem: 27, počet hlasujících: 8)

Zobrazeno 41x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>