topím se v tobě
jak v hluboké tůni
nemůžu vedle Tebe
již déle stát
nemůžu přiznat
tobě ani sobě
že jsem tě nepřestala milovat
...
že dál miluji Tvou jemnou vůni
že snesla bych ti
snad i modré z nebe
že nikdy jsem milovat nepřestala
možná z těch představ i lehce mě zebe
trochu jsem se do toho zamotala
...
Zamotaná v sítích
a v rozsudku času
bez tebe, bez mapy
a bez kompasu
kráčím si životem
a ne vždy lehce
srdce se se ztrátou
vyrovnat nechce
...
Zatím žádné hodnocení
Zobrazeno 18x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
já si tě četla, tak jako vždy, když dávám komentář
ať už jde o ztrátu danou osudem, nebo rozhodnutím druhého, srdce má v tomto víc jasno, než rozum, dávám nám větší práci to rozumově zpracovat, ačkoliv láska v srdci zůstává na svém místě
a to je přece krásný.
přece neplatí úměra, že co ztráta, to ztráta citu, kterým láska je.
ale vždyť..proč si násilím rvát ze srdce lásku, když je tam zabydlená, asi tam nějak bude napořád, to je přece krásný, no ne?
k formě - víc než báseň je to taková vnitřní úvaha, úvažka taková nějaká nerozhodná nerozhodnost jestli to co cítíš je dobře nebo ne.
tudíž nehodnotitelné.
slečno vdaná
Paranoia | Asi tu je... | Neslušná inspirace | Zkus zachránit ten okamžik... | Zoufalá...