Potěším Tě, protože nečtu komentáře, takže já za sebe.
První čtyřverš má krásnou motoriku stání, zastavení a úzké hledí do sna, pecka.
Druhý čtyřverš je v opaku, pokud kterým je pohybováno. Chlapec umí. Melodie je skvostná, ale jazykolam s pamětí a významem začíná nebezpečnou hru se slovy. Čtenář musí dávat od té chvíle pozor, protože ty ho nutíš!
Trojverší, beran, harlekýn...netradiční výběr slov. Celé to trojverší mi přijde jako rychlé a nutné dovětky (díky spojce a ve smyslu a ještě něco řeknu a ještě tohle a tohle, snad chápeš). A nebo je to jinak.
Poslední trojverš - po boji neprohraném/nádechem syn se leká, palec. Jednoduché sdělení.
Poslední řádek, uzávěrka, jak má být.
Není místa pro spekulace. Skončil sonet, skončila možnost volby.
Egone, osekat strom a stejně vědět, že urodí jablko, jsi fajň zahradník. Ale neprozradíš kouzlo pěstování. Tenhle text mě bavil. Jakože hrát si s dechem, recitací, návazností řádků, vylučováním řádků i slovosled dělá hodně.
I když moc nechápu, spíše stavím z pískovce hrad před deštěm, líbí se mi to.
Jen otázka...dá se za Harlekýna dosadit slunce (potažmo svítání, úsvit, rozbřesk)?
Dávám Ti tři. Sonet vnitřní skladnou dodržen. Slovem šikovně osekán a myšlenkou zaprášen.
Dej za kolik chceš, nemám moc soutěživou duši a k obhajobě jsi splnil.
Vztekající se svítání mi moc neštymuje. Potřebuju tři slabiky. Tři zlaté vlasy děda harlekýna. No, ne nejde. Ani jinotajem. Harlekýn je součástí snu, je to sen a nic z reálnýho ani náznakem. A pak to nucení, které mi je vlastní a nedělitelné.
Fajň, beru. Do snů ti kecat nebudu, ale do slov jo.
Rozhodně si mohu trochu dosadit, co chci a tvůj sonet... tak sesadit. Dáváš možnost a riskuješ, a prej soutěživost ne, filuta to je!
To je právě to podivné, vztekající se harlekýn, dvojitý smích na jeho adresu?
A já nechci, aby ti to štymovalo, stačí, že chutná harlekýn, ne?
Harlekýn tady od toho je, symbol lehkomyslnosti a bujaré zábavy. Tomu smích třeba stokrát. Dosaď si co chceš ale nedosazuj mně, he. To, že riskuju ještě neznamená, že soutěžím, jakože s bezbřehým úkladem odnést si vavřín (bobkový list).
A chuť harlekýna stačí, jistě. Za každého počasí.
dneska jsem se vrhla na Sonety, tak i k tobě jsem vklouzla, vím, že už jsem četla, a vícekrát a vím, že už jsem komentovala, ale přece jen, jsem si ještě k něčemu chci něco napsat, tedy tobě k něčemu, nic, takže:
mně tam to je nepaměten trochu ční, pro to "je" zkoušela jsem to s třeba "ač" nebo "tak"
nevím, jestli jsem srozumitelná
a v závěru - mezi nic a si nádech, který mě vyrušil z tvého tempa
ale celkově ta strohost je fajn v tom, že i takhle to jde
takže
Ahoj. Podle mého nenastala chyba nikde. Jak čtenář vnímá text je zrcadlo, které je každému autorovi třeba. To, že autorův záměr nedojde ke čtenáři je interakcí, ne jednostrannou chybou čtenáře. To je ale na dlouhou debatu.
Přiznám se bez mučení, že jsem nedomýšlel tak daleko jak jsi sám četl. Ne snad že bych chtěl provokovat, to je silné slovo. Ale pomyslné šťouchání a dloubání do žeber čtenáře je můj sport číslo jedna. Všeho v míře. Tentokrát to bylo celkem horkou jehlou, ale i tak. Trochu patosu, trochu zahuštění(skoro až nečitelnosti), trochu humoru, trochu profláknutého a konec odlehčit.
Málo nepaměten je právě ta nestravitelnost v oxymorónu: hodně toho ví a je zakletý ve slovech, ozvěnách, heslech, která mu rezonují a těžko se mu přemýšlí (třeba nemůže spát: je to jen interpretace, ale baví mě myšlenka, že každému vytane něco jiného).
Třetí sloka je sen doslova, zároveň v kontrastu víceméně bez abstrakce. Na místě sítě jsem nutně potřeboval eskalovat abych mohl přejít do zklidnění, završení v konci a jak říkám, horká jehla způsobila, že jsem nad tím nedumal dost dlouho.
V celku je to hůř stravitelné, ale myslím i z ostatních komentářů, že hlavní cíl ten textík splnil: vyvolat podněty. Nemám rád ty, ke kterým není co říct.
Tak jako tak díky za slova. Je fajn, že krom jistého kochání tu je někdo nový kdo taky pod dílo něco napíše. A tak ...
Ahoj.
Rád bych se zastavil nad obsahovou stránkou. O formě bylo, dle mého názoru, řečeno dost.
po pravdě úplně nevím, co si představit. Pokud jde o surrealistický obraz tak mi uniká (jako všechny...) a další řádky jsou pro tebe zbytečnými, jelikož je chyba ve mě.
První sloka uvede mě do situace řekl bych až s romantickou vizí (nesnesitelná věčná chvíle - lehká dávka klasiky, ale stále funkční)
Druhý verš naprosto šílený oxymoron,až se v něm člověk ztrácí. Vazač snů, co si nic nepamatuje super (pro mě zatím funkční), ale najednou je málo nepaměten. Úplně nevím, jak bych to měl uchopit.
Třetí sloka snad sen samotný. Zmatené tři obrazy (přechod z klidu, přes chaos, vztek až po jakousi katastrofu - těžko říct, jestli se síť stahuje, nebo co se bude dít) nic bych proti tomu neměl. Povedená část.
Závěr nemám moc, co bych řekl. Opět tam hraje svou roli paměť a jak bylo řečeno, oxymoron z druhého verše může ovlivnit i vnímání konce. Může si pamatovat, nemusí. Doufejme,že si nic nepamatuje. Zde se druhá sloka uplatní, ale při velmi kostrbaté a velmi pečlivé interpretaci.
Ovšem jedná se o mé poznámky, můj subjektivní názor. Nic nepodsouvám.
Hezké, i když značně na pomezí.
Sakra skoro se mi to nechce ani říkat nahlas, ale fakt to tak nepasuje. Každopádně dík za tvý postřehy formy. Budu do nich taky muset proniknout, abys v tom nebyl sám.
první verš se mi nelíbí vůbec a druhý verš o souvětí mě okouzlil...
vleklý to rozpor mezi vjemy z těchto dvou veršů...
- rytmus a strohost ti Jenny pochválila/zdůraznila/vytkla... tady se nevměšuji, jen konstatuji.
- líbí se mi obraz vztekajícího se harlekýna.
- vadí mi rým natahuje/nepamatuje - možná to dělá ta slabika navíc... těžko říct
Haha. No jo. Přesně ty pasáže, kde jsem to tušil.
Nepaměten, vůbec se ti nedivím, maximální otázka vkusu.
Harlekýn se mě drží už několik měsíců, snažím se ho tady setřást. Závěrečný rým by snad mohl být jinak, ale musel bych to celé překopat a z řady více či méně malicherných důvodů jsem to tak nechal. A tak.
čím častěji (opakovaně) ji čtu, tím víc se mi líbí
i když oproti jiným (soutěžním) působí stroze, tak melodii má
to je rozhodně zajímavý, takhle, pro mě.
takže, prozatím.
Úděl | Je to most o celost | Plesová sezona | Resumé | Chlum