Nad ránem opilí toulá se městem,
Ponořen v myšlenkách vlastních neřestí.
Na duši zkřehlý a promočen deštěm.
Otupen na mysli aby necítil bolesti.
Nevšední radost již odplula s Lunou,
Dál procházíš města jak bez duše,
Proč odešli všichni, proč zas znova ptáš se,
Vždyť na zádech neseš si břemeno bez nůše.
Pohlédni na nebe, to krása jest nesmírná,
Škoda že nevidíš svět svýma Očima.
Snad přeješ si, aby byl lepší svět?
ŘÍKÁŠ si Ne a vracíš se zpět.
Hodnocení:4 (celkem: 4, počet hlasujících: 1)
Zobrazeno 19x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Báseň má pro mne příjemnou nostalgii toho, kdo "požil", ale uvítala bych ztvárnění bez rýmů, třeba tenhle - bez duše/bez nůše - mi nepřipadá moc podařený :-(
+ hrubka - opilí - opilý
Májová | Ráno moudřejší večera | Notorická | O čase | Předvečerní mol