Nad ránem opilí toulá se městem,
Ponořen v myšlenkách vlastních neřestí.
Na duši zkřehlý a promočen deštěm.
Otupen na mysli aby necítil bolesti.

Nevšední radost již odplula s Lunou,
Dál procházíš města jak bez duše,
Proč odešli všichni, proč zas znova ptáš se,
Vždyť na zádech neseš si břemeno bez nůše.

Pohlédni na nebe, to krása jest nesmírná,
Škoda že nevidíš svět svýma Očima.
Snad přeješ si, aby byl lepší svět?
ŘÍKÁŠ si Ne a vracíš se zpět.